Historie zlata

Zlato bylo poprvé objeveno jako lesklé, žluté valouny. "Zlato je tam, kde jej naleznete", praví staré přísloví a zlato se poprvé objevovalo ve svém přírodním stavu v tocích po celém světě. Není pochyb o tom, že to byl kov, se kterým se seznámili první lidé.

Zlato se stalo součástí veškerých lidských kultur. Jeho lesk, přirozená krása, snadná zpracovatelnost a nezničitelnost z něho udělaly předmět, se kterým se dobře pracuje, a který slouží i pro potěšení.

Protože zlato je široce rozptýleno po celém světě, jeho objevy byly známy v mnoha lokalitách. A téměř každý, kdo zlato nalezl jím byl ohromen stejně tak jako kultura, jíž byl příslušníkem. Zlato tak bylo prvním kovem, široce známým lidské rase. Co se týká historického vývoje technologie, považujeme zpracování železa a mědi za nějvětší milníky, které přispěly hospodářskému akulturnímu rozvoji - ale první bylo zlato!

Zlato se ze všech kovů nejsnadněji zpracovává. Nachází se ve skutečně ryzí a zpracovatelné podobě, zatímco jiné kovy se nachází spíše v rudách, které jsou obtížně tavitelné.

Prvotní užití zlata bylo nepochybně dekorativní a jeho lesk a trvanlivost (zlato nekoroduje a nešpiní se) byly spojovány s božstvy a králi našich civilizací.

Zlato mělo odjakživa velkou moc. Ranná historie prvních kontaktů lidí se zlatem je pro nás dávno ztracena, ale jeho spojování s bohy, nesmrtelností a bohatstvím jsou společné mnoha kulturám po celém světě.

První civilizace spojovaly zlato s bohy a vladaři a zlatobylo vyhledáváno v jejich jménu a věnováno jejich slávě. Lidé většinou intuitivně připisovali zlatu velkou hodnotu a spojovali jej s mocí, krásou a kulturní elitou. A protože zlato je široce známo po celém světě, nacházíme stejné názory na zlato ve starých i moderních civilizacích naprosto všude.

Zlato, krása a moc kráčí vždy ruku v ruce společně. V dávných dobách se ze zlata budovaly chrámy a idoly (zlaté tele), nádobí, vázy všeho druhu a samozřejmě šperky pro osobní obdiv.

Trojské zlato, nalezené při vykopávkách v Turecku, datující se do období mezi 2450-2600 př.n.l, představuje celou škálu zlatnické práce od drobných šperků po zlaté náhrobky. V této době bylo zlato vysoce ceněno, ale zatím nebylo platidlem. Bylo využíváno mocnými té doby nebo užíváno pro předměty uctívání při bohoslužbách.

Zlato mělo pro lidi vždy svou hodnotu a to dokonce předtím, než se stalo platidlem. Toto je demonstrováno mimořádným úsilím zlato získat. Hledání zlata je celosvětovou snahou s tisíciletou historií, která zasahuje dále než do doby 700 př.n.l., kdy se začaly používat zlaté mince.

Při hledání zlata používali Féničané, Indové, Číňané i další národy válečné zajatce, kteří pracovali v dolech po boku otroků a zločinců. Toto se událo v dobách, kdy zlato nemělo hodnotu „peněz“, ale bylo považováno za žádané zboží.

Hodnotu zlata přijal celý svět. A i dnes, stejně tak jak v dávnověku má zlato svou vnitřní a univerzální přitažlivost. Ale jak se ze zlata stalo zboží a měrná jednotka hodnoty?

Změřené množství zlata se stalo penězi. Krása zlata, jeho nedostatek, unikátní hustota (žádný jiný kov kromě platiny je stejně těžký), jednoduchost zpracování a měřitelnost z něho udělaly přirozený prostředek směny. Zlato dalo vznik konceptu peněz: přenosné, soukromé a trvalé. Zlato (a stříbro) v podobě standardizovaných mincí nahradilo směnný obchod a zjednodušilo obchodování.

Zlato se stalo penězi ve starověkém Řecku. Řekové dolovali zlato v celém Středomoří a Středním východu již v dobách 550 l př.nl a jak Platón, tak Aristoteles psali o zlatu a měli své teorie o původu jeho vzniku. Zlato bylo spojováno s vodou (což bylo logické, protože většinou se nacházelo ve vodních tocích) a předpokládalo se, že zlato je mimořádně hustou kombinací vody a slunečních paprsků.

Řecká věda možná byla primitivní, avšak Řekové se naučili téměř vše o dolování zlata. Do doby smrti Alexandra makedonského (323 př.n.l) Řekové těžili zlato od Herkulova pilíře (Gibraltar) až po střední Asii a Egypt, kde doposud nacházíme pozůstatky jejich dolů. Některé doly byly vlastněny státem, jiné byly těženy soukromě a státu se platily poplatky z těžby. Také nomádi jako Skythové těžili zlato v celém svém regionu a dochované zlato Řeků s Skythů má vysokou uměleckou hodnotu.

Říše římská opět zdokonalila dobývání zlata. Římané těžili zlato po celém svém impériu a značně zdokonalili těžební postupy. Odkláněli proudy vody, aby mohli těžit hydraulicky u používali stavidla. Těžili pod zemí, používali vodní pohon (vodní kola) a nahřátím zlatonosné rudy oddělovali zlato od kamene. Byli schopni efektivněji těžit již staré doly a jejich hlavní pracovní silou byli opět váleční zajatci, otroci a odsouzení vězni.

Byl to peněžní standard, který byl základním kamenem světového hospodářství. Koncept peněz (zlato a stříbro ve standardizované hmotnosti mincí) umožnil světovým ekonomikám jejich expanzi a prosperitu. Během rozkvětu vlády Řecka a Římu v Západním světě, plynulo zlato a stříbro do Indie výměnou za koření a do Číny výměnou za hedvábí. Římské zlaté a stříbrné mince vládly od Británie po Severní Afriku Egypt. Na svět přišly peníze a jejich jméno bylo ZLATO.